O Tapiře

Všechno to začalo jednou záložkou do knihy.

A od toho už byl teoreticky jen kousek k mnoha dalším výrobkům. V průběhu let se naše tvorba proměňovala, ačkoliv nijak zásadně. Vše stojí a padá na základní surovině, kterou je papír ve všech svých podobách a tvarech. Papír je první materiál, ke kterému se člověk jako dítě dostane a mě (Yeyru) nikdy jeho vlastnosti nepřestaly fascinovat. Ať už jsem kreslila a lepila loutkové divadlo, experimentovala s pohyblivou pokladničkou, nebo zkoušela vyrobit něco jako kostým Xeny.

Papírový šperk se tuatam objevoval jako designerský výstřelek a v hlavě mi vrtala otázka, kolik toho papír může reálně vydržet. Roky ukázaly, že hrozně moc. Pokud se mu človět jen trochu podřídí a vypomůže si lakem, mohou být papírové šperky krásné po mnoho let.

Stále se odhodláváme k vyrobě odvážnějších tvarů. Tyhle „placičky“ jsou s námi od začátku, i když postupně jejich množství v nabídce klesá.

Vystřídaly je náušnice, placky a náhrdelníky vytvořené z tenkých papírových proužků technikou zvanou quilling.

Papír je ve své podstatě levný maleriál. O to pracnější je jeho zpracování. Chystání proužků, jejich lepení, lakování, kompletování hotových výrobků, to sežere hroznou spoustu času.

Už od začátkujsme měli v portfoliu grafiku vytvořenou Yeyrou. Nejprve se objevovala jako motiv na náušnicích, případně zdobila záložky do knížek, postupně jsme přidali i printy, magnetky a teď se její motivy objevují na našich zápisnících.

Tapira se zrodila v roce 2015 jakožto prodejní profil na Fleru.

Za jméno vděčí sitcomu The Big Bang Theory a v něm obsažené hře: kámen – nůžky – papír – tapír – Spock. Seriál jsme sice sledovali v originálním znění, ale v hlavě uvízla česká verze hry a spojení papír – tapír. Už v té době bylo jasné, že naše výrobky se v drtivé většině točí kolem papíru, takže z představy „tapíra z papíra“ už byl jen kousek k roztomilé tapíří holčičce.

Všechny nyše výrobky vznikají v domácím prostředí, přímo u pracovního místa, které bojuje o své právo na existenci v našem nevelkém obýváku. Všechny nebezpečné a zajímavé věci musí být pravidělně odklízeny z dosahu našich dvou dětí. Bezpěčné útočiště pro ně (pro věci, ne pro děti) představují uzamykatelné šuplíky (klíče obvykle děti někam zahodí), skříně s uzavíráním na ohnutý hřebík a vysoké poličky v obležení vegetace, jejíž druhové složení a velikost se neustále mění (naposled za to mohly mšice 🙁 ).

A protože je tohle pracoví místo opravdu maličké, některé materiály, výtvarné potřeby a technika, mají ještě své místo v regálu v ložnici, případně v pracovně, která je v pevném držení drahé programátorské polovičky (Flaiminga), který v obležení dětí neudělá obvykle vůbec nic, takže se každý den s radostí uzavírá do dobrovolné samoty.

Do budoucna je tu jistá pravděpodobnost, že naše dílna – ateliér, jak mu s láskou říkám, dostane vlastní prostory. No, snad se toho dožiju.