O kachnách na samolepkách

Proč jsou na jarních samolepkách kachny, by se dalo vystětlit naprosto jednoduše.

Jaro je v očích mnoha lidí především synonymem pro Velikonoce a Velikonoce jsou plné zajíčků, kuřátek, slepiček i těch kačenek.

Ale proč jsou vyobrazé kachny vytáhlé jako kuželky?

Slyšeli jste někdy o skvělých, báječných a superúžasných kachnách s názvem indický běžec? Zahrádkáři jim obvykle říkají slimákožravé kachny.

Jsou v posledních letech velmi populární. A jejich popularita raketově roste s každým deštivým létem, kdy má člověk co dělat, aby neuklouzl po té rezavé slimáčí bestii, co má zálusk na šťavnatou zeleninu na záhonku.

Než napíšu, že je miluji a popadla jsem jejich kouzlu, musím vám říct, že slimáky žere každá kachna. Problém je, že se slimákem sežere i ten salát.

A teď to hlavní, běžce miluji a propadla jsem jejich kouzlu! Ještě v dobách, kdy jsme žádný dům neměli a o zahradě jsem si mohla jen nechat zdát. V té době nebyli ani tak populární jako dnes. Teď je potkáte snad v každé vsi.

Častokát to jsou spíš takoví voříšci, kteří chodí kolměji, ale je to je asi na jiné povídání. Šlechtění čistokrevné drůbeže a udržení její populacenení to, co bych tu chtěla rozebírat. Nehledě na to, že v tom mám sama značné mezery a oficiální standardy jdou kolikrát směrem, který mému rozumu nějak uniká…

Indický běžec má svoje prapředky opravdu v jihovýchodní Asii, ale jeho současná podoba vznikla díky snahám šlechtitelů v Anglii a Německu. Je to lehká (max. 2,3 kg) nosná (min. 100 ks/rok) kachna typická svým vzpřímeným postojem. Běžec byl šlechtěn na snášení vajíček, proto obvykle nemá zachovaný pud sezení na vejcích, i když realita českých dvorků je zcela jiná.

Vejce jsou větší, než slepičí, mají jiný poměr bílku a žloutku. Žloutek je větší a obvykle až oranžový. Kachní vejce také obsahují více cholestolu, než slepičí, mohou se zdát chutnější. Osobně mi to přijde velmi podobné, ale rozklepnutá vejce vedle sebe vždycky bezpečně poznám. Obecně se konzumace kachních vajec nedoporučuje kvůli možné kontaminaci salmonelou. Na to existuje jednoduchá rada, dávat kachní vejce jen tam, kde se opravdu dobře tepelně upraví. A když jednou upečete piškot z kachních vajec, už jiný chtít péct nebudete. Tak zlatý piškot jsem do té doby neviděla.

Svoje první běžce jsem si pořídila v říjnu roku 2019. Jeden kačer a dvě kačky. Byla to mladá zvířata vylíhnutá v létě toho roku. Pocházela z hobby chovu, takže mám doma běžčí voříšky, nicméně myslím, že to s nimi není zas tak zlé. Ačkoliv věřím, že posuzovatel by mě vyvedl z mého omylu.

Po příjezdu se mi povedlo udělat pár pěkných fotek a až do jara jsem vlastně nevěděla, že nějaké kachny mám. Běžci jsou bázliví, drží si odstup a špatně nesou změny. Aspoň, že z původního bybliště byli zvyklí na psy.

Na jaře začaly kačky nést vajíčka a sbírat slimáky. Před námi vytrvale prchaly. První rok i zkoušely sedět, ale zasedly obě na jedno hnízdo a já ani ony jsme neměly dost zkušeností, tak z toho nic nebylo.

Jejich bázlivost se postupem času začala mírně obrušovat, už neutíkaly do domku, sotva jsem došla na zahradu.

V loňském roce opět zasedly, jedna kačka opravdu vyseděla a odvodila, druhá vyseděla, ale na čerstvě vylíhnutá káčátka se vykašlala a šla raději vodit ta měsíc stará s druhou kachnou. Než jsem na to přišla, ze dvou káčat bylo rázem jedno, které jsme pak měsíc měli doma v odchovně. Všechno ale zvládlo a vyroslt z něj pěkný kačírek, co v zimě odcestoval za sým hejnem. Stejný osud potkal i dvě starší kačenky, zbývající kačka rozšířila domácí hejno a přibyl k ní kačer, který mnohem více odpovídá barevnému rázu modrožlutě divoký. Je to fešák a navíc se mnohem méně bojí. Myslím, že i jeho přítomnost naše hejno zklidnila.

Letoš už kačky klidně odpočívají, když chodím po zahradě. Pravda, jak se přiblížím na 5 metrů, už kvákají, ale do té doby jen po očku pozorují.

Moc mě baví sednout si na lavičku (ideálně s hrnkem kávy v ruce) a pozorovat, jak volně pobíhají po naší zahradě. Jsou jako oživlé kuželky a pravý pocit jara mívám, až když je vidím běhat mezi kvetoucími narcisy a tulipány, které máme náhodně v trávníku.

A přesně tenhle pocit jsem chtěla přenést i do svého diáře. Myšlenky na teplo, kdy létají včely a čmeláci, rozkvetlé jarní cibuloviny a mezi tím pobíhající kačky, které hledají, co dobrého se mezi nimi schovává…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Nákupní košík (0)

Košík